Social Pathology and Prevention 2024, 10(1):45-63 | DOI: 10.25142/spp.2024.003

STŘÍDAVÁ PÉČE A MĚNÍCÍ SE POHLED ÚSTAVNÍHO SOUDU

Martin Kornel1
1 Katedra občanského práva, Právnická fakulta, Masarykova univerzita

Statistiky dokládají, že v posledních přibližně 10 letech došlo v České republice k významnému nárůstu případů, kdy je nezletilé dítě svěřeno soudním rozhodnutím do střídavé péče rodičů. Jedná se zřejmě, mimo jiné, o důsledek rozhodovací praxe Ústavního soudu, který zdůrazňuje prioritu střídavé péče a její význam pro respektování práv obou rodičů a dítěte. Data ze zahraničních výzkumů zároveň dokládají, že obecně buď převažují pozitiva nad negativy takového uspořádání péče o dítě, anebo přinejmenším nedokládají závěr, že by střídavá péče na děti měla horší dopad v porovnání s ostatními formami péče. Přesto česká odborná literatura opakovaně formuluje faktory, které potenciálně zvyšují míru zátěže střídavé péče pro děti, a to především: konflikt rodičů, vzdálenost jejich bydlišť a věk nezletilých. K těmto faktorům se vyjadřuje ve své judikatuře i Ústavní soud. Předložený text analyzuje všechny nálezy Ústavního soudu zabývající se problematikou střídavé péče od roku 2004 do roku 2023. Analyzuje také vybraný vzorek usnesení, kterými Ústavní soud v totožném období odmítl stížnosti individuálních stěžovatelů v souvislosti s namítaným porušením jejich práv v souvislosti s upravením nebo neupravením péče o děti střídavě. Na základě této analýzy představím, jak se pohled Ústavního soudu na problematiku střídavé péče vyvíjel a jaké jsou jeho závěry. Stručně shrnuto, výše uvedené faktory nemají vést k paušálnímu odmítnutí střídavé péče, mohou být však v individuálním případě důvodem pro nastavení jiné formy péče. Za předpokladu, že bude v řízení prokázáno, že jsou jasné důvody pro odlišné nastavení péče a obecné soudy následně pečlivě odůvodní své rozhodnutí.

Klíčová slova: střídavá péče, výlučná péče, Ústavní soud

ALTERNATING RESIDENCE AND SWINGING PENDULUM OF CONSTITUTIONAL COURT

Statistics show that there has been a significant increase in the number of cases where a minor child is entrusted by the court order to the alternate care of his or her parents in the Czech Republic within the last 10 years. This is a consequence ofthe decision-making practice of the Constitutional Court, which emphasises the priority of alternate care and its importance for respecting the rights of both parents and the child. At the same time, data from foreign research show that, in general, the positives outweigh the negatives of such arrangements, or at least do not support the conclusion that alternating care has a worse impact on children than other forms of care. Nevertheless, the Czech literature articulates factors that potentially increase the burden of alternating care for children: parental conflict, the distance of the parents’ homes and the age of the minors. The Constitutional Court has also commented on these factors in its case law. The present text analyses all the judgments of the Constitutional Court dealing with the issue of alternate care from 2004 to 2023. It also analyses a selected sample of the resolutions by which the Constitutional Court rejected the complaints of individual complainants in the same period concerning the alleged violation of their rights in connection with the modification or non-modification of alternate care for children. Based on this analysis, I will present how the Constitutional Court’s view on the issue of alternate care has evolved and its conclusions. In summary, the above factors are not intended to lead to a blanket rejection of alternate care but may, in an individual case, be a reason for setting up a different form of care. Provided that it is shown in the proceedings that there are clear grounds for a different care setting and the general courts subsequently give careful reasons for their decision.

Keywords: alternate care, individual care, Czech Constitutional Court

Vloženo: 19. únor 2024; Revidováno: 2. červen 2024; Přijato: 30. září 2024; Zveřejněno: 22. květen 2025  Zobrazit citaci

ACS AIP APA ASA Harvard Chicago Chicago Notes IEEE ISO690 MLA NLM Turabian Vancouver
Kornel M. STŘÍDAVÁ PÉČE A MĚNÍCÍ SE POHLED ÚSTAVNÍHO SOUDU. Social Pathology and Prevention. 2024;10(1):45-63. doi: 10.25142/spp.2024.003.
Stáhnout citaci

Reference

  1. BLOMQVIST, P. and HEIMER, M. Equal Parenting when Families Break Apart: Alternating Residence and the Best Interests of the Child. Social Policy & Administration [online]. 2016, vol. 50, no. 7, p. 787-804. ISSN 1467-9515. DOI: 10.1111/spol.12138. Přejít k původnímu zdroji...
  2. BOELE-WOELKI, K. Principles of European Family Law Regarding Parental Responsibilities. European family law series. Antwerpen: Intersentia, 2007. ISBN 978-90-5095-645-1.
  3. ČESKO. Usnesení č. 2/1993 Sb. o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součástí ústavního pořádku České republiky (LZPS). In: Sbírka zákonů. ISSN 1211‑1244.
  4. ČESKO. Zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (zákon o zvláštních řízeních soudních). In: Sbírka zákonů. ISSN 1211‑1244.
  5. ČESKO. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (občanský zákoník). In: Sbírka zákonů. ISSN 1211‑1244.
  6. ČESKO. Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině (zákon o rodině). In: Sbírka zákonů. ISSN 1211‑1244.
  7. DECROIX, E. Jak přispět k porozvodovému míru právními prostředky? Právní rozhledy. 2023, roč. 31, č. 13-14, s. 474-481. ISSN 1210-6410.
  8. DIFONZO, J. H. From the Rule of One to Shared Parenting. Family Court Review [online]. 2014, vol. 52, no. 2, p. 213-239. ISSN 1744-1617. DOI: 10.1111/fcre.12086. Přejít k původnímu zdroji...
  9. FIDRMUCOVÁ, A. Střídavá péče v rozhodovací praxi Ústavního soudu. Právní rozhledy. 2017, roč. 25, č. 8, s. 277-283. ISSN 1210-6410.
  10. FOREJTOVÁ, M. a GRYGEROVÁ, J. Otazníky nad presumpcí střídavé péče o nezletilé děti aneb vliv ESLP na judikaturu Ústavního soudu. Bulletin advokacie. 2016, č. 1-2, s. 47-53. ISSN 1210-6348.
  11. FUČÍK, P. a ŠOLCOVÁ, M. Nové formy rodičovství: střídavá péče a hledání jejích důsledků pro děti - přehledová studie. Sociální studia [online]. 2022, roč. 19, č. 2, s. 35-54. ISSN 1803-6104. DOI: 10.5817/SOC2022-32988. Přejít k původnímu zdroji...
  12. HABDAS, M. The Evolution of Joint Parenting in Poland: The Legal Perspective on Lessons Learned and Still to Be Learned. International Journal of Law, Policy and the Family [online]. 2019, vol. 33, no. 3, p. 337-359. ISSN 1464-3707. DOI: 10.1093/lawfam/ebz010. Přejít k původnímu zdroji...
  13. HAKOVIRTA, M. and EYDAL, G. B. Shared Care and Child Maintenance Policies in Nordic Countries. International Journal of Law, Policy and the Family [online]. 2020, vol. 34, no. 1, p. 43-59. ISSN 1464-3707. DOI: 10.1093/lawfam/ebz016. Přejít k původnímu zdroji...
  14. HAKOVIRTA, M. and SKINNER, C. Shared Physical Custody and Child Maintenance Arrangements: A Comparative Analysis of 13 Countries Using a Model Family Approach. In: BERNARDI, L. and MORTELMANS, D. (eds.). Shared Physical Custody. Cham, Switzerland: Springer, 2021, p. 309-331. ISBN 978-3-030-68478-5. Přejít k původnímu zdroji...
  15. HOFMANNOVÁ, H. Střídavá péče v perspektivě judikátů Ústavního soudu [online]. 2015. [cit. 16. 2. 2024]. Dostupné z: https://eurotopiacz.cz/wp-content/uploads/2024/02/Stridava-pece-v-perspektive-judikatu-Ustavniho-soudu.pdf.
  16. HOLUB, M. a NOVÁ, H. Zákon o rodině a předpisy související. Praha: Linde, 2002. ISBN 80-7201-362-9.
  17. HROUDNÝ, J. Analýza judikatury "třetího" Ústavního soudu v rodinných věcech [online]. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta: 2023. Vedoucí práce L. VYHNÁNEK. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/rpkah/.
  18. HRUŠÁKOVÁ, M. a NOVÁK, T. Reálně o společné či střídavé porozvodové výchově. Bulletin advokacie. 1999, č. 3, s. 30-34. ISSN 1210-6348.
  19. HUFOVÁ, A. Střídavá péče v judikatuře Ústavního soudu. Právní rozhledy. 2012, roč. 20, č. 21, s. 749-754. ISSN 1210-6410.
  20. KAMIŃSKA, K. Joint Physical Custody After Parental Separation: A Polish Perspective. Eastern European Journal of Transnational Relations [online]. 2020, vol. 4, no. 2, p. 87-106. ISSN 2544-9737. DOI: 10.15290/eejtr.2020.04.02.05. Přejít k původnímu zdroji...
  21. KORNEL, M. Kritéria pro rozhodování o výchově nezletilého dítěte. Právní fórum. 2009, roč. 6, č. 7, s. 281-287. ISSN 1214-7966.
  22. KOVÁŘOVÁ, D. Střídavá péče velebená i proklínaná. Bulletin advokacie. 2015, č. 3, s. 44-48. ISSN 1210-6348.
  23. MENCNEROVÁ, K. Rozvod manželství. Praha: C. H. Beck, 2020. ISBN 978-80-7400-796-5.
  24. Ministerstvo spravedlnosti České republiky. České soudnictví 2022: výroční statistická zpráva [online]. Praha: Ministerstvo spravedlnosti České republiky, 2023. [cit. 16. 2. 2024]. Dostupné z: https://justice.cz/documents/2509270/0/Ceske_soudnictvi_2022_verze_k_publikaci.pdf/510f7a37-4987-4fe7-9a2a-3a710cd9f406.
  25. POORTMAN, A-R. and VAN GAALEN, R. Shared Residence after Separation: A Review and New Findings from the Netherlands. Family Court Review [online]. 2017, vol. 55, no. 4, p. 531-544. ISSN 1744-1617. DOI: 10.1111/fcre.12302. Přejít k původnímu zdroji...
  26. SCHÖN, M. Vztahy mezi rodiči při výkonu rodičovské odpovědnosti. Právní rozhledy. 2015, roč. 23, č. 1, s. 5-9. ISSN 1210-6410.
  27. ŠIMÍČEK, V. Ústavní stížnost. Praha: Leges, 2018. ISBN 978-80-7502-301-8.
  28. ŠUDOVÁ, D. Kritický rozbor judikatury českého Ústavního soudu ke střídavé péči [online]. Diplomová práce. Brno: Masarykova univerzita, Právnická fakulta: 2022. Vedoucí práce K. ŠIMÁČKOVÁ. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/vopnb/.
  29. THOMSON, E. and TURUNEN, J. Alternating Homes - A New Family Form - The Family Sociology Perspective. In: BERNARDI, L. and MORTELMANS, D. (eds.). Shared Physical Custody. Cham, Switzerland: Springer, 2021, p. 21-35. ISBN 978-3-030-68478-5. Přejít k původnímu zdroji...
  30. TRÁVNÍČEK, M. Střídavá péče. Praha: C. H. Beck, 2015. ISBN 978-80-7400-596-1.
  31. VRAŠTILOVÁ, N. Cochemská praxe v ČR. Právní rozhledy. 2022, roč. 30, č. 11, s. 391-399. ISSN 1210-6410.
  32. WESTPHALOVÁ, L. § 907 [Formy péče a kritéria pro svěření do péče]. In: KRÁLÍČKOVÁ, Z. et al. Občanský zákoník II: rodinné právo (§ 655-975). Praha: C. H. Beck, 2020. ISBN 978-80-7400-795-8.
  33. WESTPHALOVÁ, L. a ROGALEWICZOVÁ, R. Práva dítěte v rodičovském konfliktu. Právní rozhledy. 2016, roč. 24, č. 19, s. 660-666. ISSN 1210-6410. Přejít k původnímu zdroji...
  34. ZUKLÍNOVÁ, M. Cui bono? Bezvýjimečně ve prospěch tohoto dítěte! Zamyšlení nad péčí o dítě. Právník. 2015, roč. 154, č. 2, s. 97-124. ISSN 0231-6625.

Tento článek je publikován v režimu tzv. otevřeného přístupu k vědeckým informacím (Open Access), který je distribuován pod licencí Creative Commons Attribution 4.0 International License (CC BY 4.0), která umožňuje distribuci, reprodukci a změny, pokud je původní dílo řádně ocitováno. Není povolena distribuce, reprodukce nebo změna, která není v souladu s podmínkami této licence.